Platform for Landscape, Architecture and Culture Občanské sdružení z Jablonce nad Nisou
věnující se kultivaci veřejného prostoru města a krajiny
Platform for Landscape, Architecture and Culture Občanské sdružení z Jablonce nad Nisou věnující se kultivaci veřejného prostoru města a krajiny

2014 únor: otevřený dopis zastupitelům

19.2.2014

19. 2. 2014 členové PLACu adresovali zastupitelům města následující otevřený dopis:

Vážený pane primátore, paní náměstkyně, pánové náměstci, vážení zastupitelé města Jablonce,

obracíme se na Vás jako občané města, ve kterém jsme vyrostli, kam jsme se vraceli v průběhu studií i během pobytů v zahraničí, kde jsme sbírali odborné zkušenost. Vážíme si předností Jablonce, které jako architekti vnímáme v širších souvislostech, a přáli bychom si, abychom mohli sledovat nejen rozvíjení zděděných architektonicko-urbanistických kvalit, ale i vytváření nových.

Předpokládáme, že v zájmu zastupitelů je, aby vývoj města odpovídal nejen zákonům a usnesením Vlády ČR, ale i současným odborným znalostem na poli urbanismu a architektury. V tomto směru se obáváme, že architektonicko-urbanistické směřování města je v rozporu s tím, co profesně odpovídá soudobým odborným znalostem a představám o kvalitním a koncepčním přístupu k rozvoji města.

Klíčovou roli v rozvoji města hraje samozřejmě územní plán. Proto nás znepokojuje nejen postup zpracování a podoba nového územního plánu, ale i změny toho současného, platného. Návrh nového územního plánu ani důležité změny plánu současného nejsou v souladu s Republikovými prioritami územního plánování, které jsou součástí Politiky územního rozvoje České republiky 2008, schválené Vládou ČR.

A to namátkou s:

bodem (14):

Ve veřejném zájmu chránit a rozvíjet přírodní, civilizační a kulturní hodnoty území, včetně urbanistického, architektonického a archeologického dědictví. Zachovat ráz jedinečné urbanistické struktury území, struktury osídlení a jedinečné kulturní krajiny, které jsou výrazem identity území, jeho historie a tradice. Tato území mají značnou hodnotu, např. i jako turistické atraktivity. Jejich ochrana by měla být provázána s potřebami ekonomického a sociálního rozvoje v souladu s principy udržitelného rozvoje. V některých případech je nutná cílená ochrana míst zvláštního zájmu, v jiných případech je třeba chránit, respektive obnovit celé krajinné celky. Krajina je živým, v čase proměnným celkem, který vyžaduje tvůrčí, avšak citlivý přístup k vyváženému všestrannému rozvoji tak, aby byly zachovány její stěžejní kulturní, přírodní a užitné hodnoty.

bodem (15):

Předcházet při změnách nebo vytváření urbánního prostředí prostorově sociální segregaci s negativními vlivy na sociální soudržnost obyvatel. Analyzovat hlavní mechanizmy, jimiž k segregaci dochází, zvažovat existující a potenciální důsledky a navrhovat při územně plánovací činnosti řešení, vhodná pro prevenci nežádoucí míry segregace nebo snížení její úrovně. (Viz také Lipská charta, bod II.; viz také čl. 29 PÚR ČR 2006)

bodem (16):

Při stanovování způsobu využití území v územně plánovací dokumentaci dávat přednost komplexním řešením před uplatňováním jednostranných hledisek a požadavků, které ve svých důsledcích zhoršují stav i hodnotu území. Při řešení ochrany hodnot území je nezbytné zohledňovat také požadavky na zvyšování kvality života obyvatel a hospodářského rozvoje území. Vhodná řešení územního rozvoje je zapotřebí hledat ve spolupráci s obyvateli území i s jeho uživateli (viz také čl. 20 PÚR ČR 2006) a v souladu s určením a charakterem oblastí, os, ploch a koridorů vymezených v PÚR ČR.

bodem (19):

Vytvářet předpoklady pro polyfunkční využívání opuštěných areálů a ploch (tzv. brownfields průmyslového, zemědělského, vojenského a jiného původu). Hospodárně využívat zastavěné území (podpora přestaveb revitalizací a sanací území) a zajistit ochranu nezastavěného území (zejména zemědělské a lesní půdy) a zachování veřejné zeleně, včetně minimalizace její fragmentace. (Viz také čl. 22 PÚR ČR 2006). Cílem je účelné využívání a uspořádání území úsporné v nárocích na veřejné rozpočty na dopravu a energie, které koordinací veřejných a soukromých zájmů na rozvoji území omezuje negativní důsledky suburbanizace pro udržitelný rozvoj území.

bodem (20)

Rozvojové záměry, které mohou významně ovlivnit charakter krajiny, umísťovat do co nejméně konfliktních lokalit a následně podporovat potřebná kompenzační opatření. S ohledem na to při územně plánovací činnosti, pokud je to možné a odůvodněné, respektovat veřejné zájmy např. ochrany biologické rozmanitosti a kvality životního pro-středí, zejména formou důsledné ochrany zvláště chráněných území, lokalit soustavy Natura 2000, mokřadů, ochranných pásem vodních zdrojů, chráněné oblasti přirozené akumulace vod a nerostného bohatství, ochrany zemědělského a lesního půdního fondu. Vytvářet územní podmínky pro implementaci a respektování územních systémů ekologické stability a zvyšování a udržování ekologické stability a k zajištění ekologických funkcí krajiny i v ostatní volné krajině a pro ochranu krajinných prvků přírodního charakteru v zastavěných územích, zvyšování a udržování rozmanitosti venkovské krajiny. V rámci územně plánovací činnosti vytvářet podmínky pro ochranu krajinného rázu s ohledem na cílové charakteristiky a typy krajiny a vytvářet podmínky pro využití přírodních zdrojů. (Viz také Evropská úmluva o krajině).

bodem (21):

Vymezit a chránit ve spolupráci s dotčenými obcemi před zastavěním pozemky nezbytné pro vytvoření souvislých ploch veřejně přístupné zeleně (zelené pásy) v rozvojových oblastech a v rozvojových osách a ve specifických oblastech, na jejichž území je krajina negativně poznamenána lidskou činností, s využitím její přirozené obnovy; cílem je zachování souvislých pásů nezastavěného území v bezprostředním okolí velkých měst, způsobilých pro nenáročné formy krátkodobé rekreace a dále pro vznik a rozvoj lesních porostů a zachování prostupnosti krajiny. (Viz také Lipská charta, část II.; viz také čl. 23 PÚR ČR)

bodem (28):

Pro zajištění kvality života obyvatel zohledňovat nároky dalšího vývoje území, požadovat jeho řešení ve všech potřebných dlouhodobých souvislostech, včetně nároků na veřejnou infrastrukturu. Návrh a ochranu kvalitních městských prostorů a veřejné infrastruktury je nutné řešit ve spolupráci veřejného i soukromého sektoru s veřejností. (Viz také Lipská charta, bod I. 1)

Jsme přesvědčeni, že nejen v návrhu nového územního plánu města (který byl dostupný na webových stránkách města ke dni 10. 1. 2014), ale i prostřednictvím změn, které stále probíhají a to i přesto, že se připravuje nový územní plán, dochází k upřednostňování soukromých zájmů před zájmem veřejným.

Jedním z takovýchto případů je neadekvátní rozvoj zastavitelného území a stavebních ploch na úkor krajiny (příklad problematiky chřástala polního, který zazněl na předchozích zastupitelstvech, je jeden z dílčích následků, nikoliv příčin) v situaci, kdy město neupřednostňuje využití stávajících stavebních rezerv uvnitř intravilánu. Tento krok považujeme za popírání principů kompaktního, efektivně fungujícího města.

Před neefektivním rozšiřováním města do volné krajiny bychom měli znát vnitřní rezervy města.

Domníváme se, že by si město (jako zadavatel územního plánu) mělo předtím, než dojde k rozhodnutí o zastavování dalšího území (respektive k rozšiřování nově zastavitelného území), revidovat, do jaké míry jsou nevyužité jeho stávající stavební prostory a vnitřní rezervy města (dle Stavebního zákona paragrafu § 55 (3)). Předpokládáme, že nutným podkladem pro zodpovědné rozhodnutí je nestranně odborně zpracovaný dokument, který by fakticky prověřil stávající stavební rezervy uvnitř intravilánu města. Považujeme za rozumné, aby byly tímto dokumentem zmapované kapacity stavebních rezerv dále členěny dle možností typologie na bytové domy, rodinné domy atd.

V dalším bodě by tento dokument měl obsahovat předpokládané kapacity pravděpodobného počtu obyvatel v jednotlivých oblastech při využití stavebních rezerv. Za nezbytný podklad pro tento dokument považujeme i údaje statistického úřadu týkající se neobydlených bytů a domů (z dostupných údajů statistického úřadu se jedná o 1900 neobydlených bytů).

Dalším argumentem pro nerozšiřování zastavitelného území je pohled na vývoj počtu obyvatel v průběhu historie. Je zřejmé, že kapacita Jablonce je (i při změně požadavků na komfort bydlení a navýšení počtu metrů čtverečních na obyvatele) nevyužitá. V roce 1930 žilo v Jablonci přes 50 tisíc lidí, přitom neexistovala sídliště a zastavěné území bylo o dost menší. Dnes ve městě žije o několik tisíc lidí méně, město je doplněné sídlišti, jejichž veřejný prostor je v dezolátním stavu, počet obyvatel vesměs klesá, ale zastavitelné území se dál rozšiřuje a město, místo aby investovalo do konsolidování stávajících veřejných prostorů, nemá problém s návrhem dalších.

Podmíněná etapizace rozšiřování města: má-li se skutečně zastavovat volná krajina, přistupme k tomu až ve chvíli, kdy budou využity vnitřní rezervy.

Domníváme se, že prokáže-li se i po vypracování výše zmíněného dokumentu potřeba zastavitelné území přeci jen rozšířit, je město povinné tento záměr náležitě obhájit, a uvítali bychom, kdyby zastupitelé stále upřednostňovali koncepční rozvoj území. Jednou z možností, která umožní upřednostnit výstavbu uvnitř stávajícího intravilánu a až po této případně povolit výstavbu v dalších lokalitách, je etapizace. Obáváme se, že dojde-li k dalšímu rozšiřování zastavitelného území bez adekvátních pravidel, nebude existovat tlak na využití stávajících rezerv a naopak dojde k neekonomickému rozšiřování veřejných sítí, silnic atd., o které se město bude muset starat (i v případě, že je developer nejprve postaví – což bývá v ČR stále ještě problematické, protože nebývá předem smluvně zaručená kvalita použitého souvrství, nemluvě o kvalitě architektonické, koncepci cyklo a pěších cest). Developer následně předá veřejné prostory městu, které musí vynakládat vlastní finanční prostředky na opravu nedostatků a následně prostory spravovat. V Jablonci je toho příkladem namátkou absence pěšího a cyklistického napojení obou nových nákupních center;

Jednání související s rozvojem města je pro nás jako architekty problematické i z těchto důvodů:

Ve výběru zpracovatele územně plánovací dokumentace se upřednostňují krátkodobé hodnoty nad dlouhodobými; nezohledňuje se kvalita, ale pouze cena.

Zpracovatel územního plánu byl vybrán na základě obchodní soutěže a tudíž nejnižší ceny. Z toho je zřejmé, že kvalita nebyla kritériem výběru. Městu nic nebránilo v tom, aby zvolilo formu ideové urbanistické soutěže podle regulí České komory architektů, tedy soutěže o návrh, kde o výsledku rozhoduje porota složená z odborníků i zástupců města. O ceně projektu je v takovém případě možné jednat v navazujícím jednacím řízení bez uveřejnění (JŘBU), kterého by se účastnili vítězné týmy vybrané porotou.

Neexistuje kompetentní a kontinuální záruka rozvoje města; chybí orgán, který by odborně, dlouhodobě a kreativně směroval vývoj města.

Jablonec nad Nisou jako statutární město nemá městského architekta, který by měl odpovídající kompetenci, politickou nezávislost i odborné vzdělání a dohlížel nad kontinuálním architektonicko-urbanistickým rozvojem města i spoluvytvářel jeho podobu. Smutné je, že ani ve výboru pro územní plánování a strategii rozvoje města není žádný architekt, který by zajistil úroveň odborné debaty. Jako architekti jsme přesvědčeni, že územní plán může přinést městu, vedle nezbytných plánovacích zásad, i ideovou koncepci vycházející z podstaty charakteru města. Pro tu je však nezbytná odborná debata, kterou ve městě postrádáme.

Regulační plány jsou zárukou budoucího vývoje území, jak pro občany, tak pro investory.

Navrhovaný územní plán také nepředchází situacím, jaké se objevily například v kauze Schlaraffie, kdy v cenných lokalitách došlo k 46. změně územního plánu, která umožnila v prostoru tzv. bulváru výstavbu skladovacích, obchodních funkcí a administrativní činnosti s vlastními účelovými stavbami. Tím byla popřena původní myšlenka „bulváru“. Územní plán nevyužívá územně plánovací dokumentaci regulačního plánu, který by vytvořil předem známá a závazná pravidla pro investory, která by upřednostnila transparentní a dopředu známé podmínky pro výstavbu a charakter území. Domníváme se, že v těchto případech dochází k upřednostňování zájmů, které nevycházejí z odborné znalosti možností a principů územního plánování.

Finanční náhrady

Zároveň se obracíme na ty zastupitele, kteří v průběhu minulých jednání zastupitelstva zmiňovali finanční kompenzace investorům za případné zmařené investice, aby bez písemně podložených žádostí nepodsouvali výši finančních náhrad a upřednostnili postup v souladu s § 102 Stavebního zákona. Následně, v případě neshody o výši náhrady, aby se obrátili na soud, kde by hájili zájmy města, nikoliv primárně investorů, které nezastupují.

V Jablonci nad Nisou, dne 19. 2. 2014

MgA. Ida Chuchlíková, architektka

MgA. Jakub Chuchlík, architekt

Podobné příspěvky