Představme si, že bourání domů v ulici 5. května předcházelo zpracování závazného regulačního plánu nové zástavby, tak jak je to běžné v západní Evropě. Plánu, který rozvíjí územní plán, zpřesňuje pravidla zástavby a určuje charakter celé městské části. Plán, který má pravidla je zároveň i zárukou. Nejen pro obyvatele, ale především i pro investory.

Představme si, že město již tenkrát vypsalo architektonickou soutěž na podobu veřejného prostoru. Zadáním soutěže byl návrh všech veřejných prostranství, plácků na nárožích, míst kolem řeky, návrh výsadby stromů, umístění laviček, dětských i sportovních hřišť, parkování. Město spolu s odbornou porotou vybralo nejlepší návrh a ten nechalo rozpracovat do prováděcí dokumentace.

Představme si, že město zrealizovalo vítězný návrh a upravilo všechna veřejná prostranství v lokalitě. Autoři návrhu měli možnost pohlídat kvalitu provedení a po celou dobu přípravy i realizace měli na straně města kompetentního partnera – městského architekta. Díky dobré spolupráci se podařilo vytvořit kultivovaná a příjemná část města ještě před tím, než o jednotlivé parcely projevili zájem soukromí investoři.

Není těžké si představit, že v takových podmínkách se žije a investuje mnohem lépe. Osud schlaraffistického zámečku je důsledkem nekoncepčního přístupu k rozvoji města a příkladem bezohledného zacházení s cennou městskou lokalitou a kulturním a historickým odkazem.