akad. arch. David Vávra (*1957) vystudoval architekturu na ČVUT v Praze, pražské Akademii výtvarných umění a absolvoval stáž v Paříži. Společně s Milanem Šteindlerem v 70. letech 20. století v Praze spoluzakládal divadlo Sklep. V letech 1985–1989 pracoval jako projektant v družstvu DRUPOS a od roku 1990 vede vlastní ateliér společně s Kateřinou Vajčnerovou, Robertem Daňkem a dalšími. V letech 1986–1990 se jako člen DNA /Dílna nejmodernější architektury/ účastnil výstav Urbanita 86, 88 a 90.
V roce 1997 obdržel s Františkem Skálou Zvláštní cenu Interiér roku za restauraci Akropolis, v roce 2004 Grand Prix České architektury v kategorii Výtvarné dílo v architektuře za osazení sochy Franze Kafky na Starém Městě v Praze a v roce 2008 byl nominován na cenu Klubu za starou Prahu za novou stavbu v historickém prostředí za Lávku s vyhlídkovou věží v Chebu.
Kromě své architektonické praxe se věnuje popularizaci architektury. Je znám jako spoluautor a zasvěcený průvodce televizních seriálů Šumná města a Šumné stopy. Působí též jako příležitostný básník, obzvláště při slavnostních příležitostech.

Přednáška se věnovala mmj. knize Běžet s domy. Ta představuje autorovy „projekty, kresby a vize čtivou formou podobnou té, jaká byla v rámci knih Tři cesty za architekturou a Jedeme k moři. Ty vyšly pod hlavičkou Nakladatelství Grada Publishing v minulých letech. Každou realizaci doplňuje krátký, výstižný a poetický popis, mnohdy doplněný i básní, jež vznikla k dané stavbě. Ve zkratce jsou představeny typické půdorysy, řezy a pohledy a samozřejmě poutavé fotografie daných objektů. Součástí knihy jsou i neuskutečněné utopické projekty a návrhy různých částí nejen pražských čtvrtí. Nedílnou součást tvoří dokumentace divadelních, televizních a výstavních scénografií. Nechybí ani výtvarné artefakty autora ve spékaném sklu, porcelánu nebo perspexu.“